Koncové šifrování chrání zprávu při přenosu. Pokud se ale historie komunikace uloží do nezabezpečené cloudové zálohy, ochranný řetězec se může přerušit.

Šifrovaná komunikace není totéž co šifrovaná záloha

U moderních komunikačních aplikací se často zdůrazňuje koncové šifrování. To znamená, že obsah zprávy mohou během přenosu přečíst pouze účastníci komunikace. Pro běžného uživatele to zní jako úplná ochrana.

Bezpečnost však nekončí okamžikem doručení zprávy. Historie konverzací může být později automaticky uložena do cloudového úložiště. Pokud záloha nepoužívá srovnatelnou ochranu, vzniká slabé místo mimo samotný komunikační kanál.

Proč si toho uživatel nemusí všimnout

Zálohování bývá nastaveno automaticky a probíhá na pozadí. Uživatel proto může oprávněně nabýt dojmu, že stejná úroveň zabezpečení platí pro zprávu i její kopii.

Rozhraní aplikací navíc často odděluje nastavení komunikace od nastavení záloh. Informace o šifrování tak může být technicky dostupná, ale prakticky skrytá.

Bezpečnostní paradox pohodlí

Automatická záloha je užitečná. Pomáhá při ztrátě telefonu nebo přechodu na nové zařízení. Právě pohodlí však může vést k tomu, že uživatel nezkontroluje, jak je záloha chráněna.

Nejde tedy pouze o chybu člověka. Jde také o návrh systému, který může důležité bezpečnostní rozhodnutí přesunout mimo pozornost uživatele.

Co by měly aplikace dělat lépe

Aplikace by měly uživateli jasně vysvětlit rozdíl mezi šifrováním zpráv a šifrováním záloh. Upozornění má přijít ve chvíli, kdy se zálohování nastavuje, nikoli v dlouhém manuálu, který většina lidí nečte.

Bezpečná volba by měla být snadno dostupná, srozumitelně pojmenovaná a pokud možno nastavena jako výchozí.